Padlo tady dost zajímavých slov, které utvořili ještě zajímavější věty. A ten Ariczek má sakramentskou pravdu. Tedy alespoň částečně.
Já uvedu rovnou krásný příklad vztahující se k tomu, že se chce dotyčný distancovat od hraní, což do jisté míry chápu (také jsem více programátorem, než hráčem).
Nuže příklad. Když jsem vyvíjel core pro Zaila, musel jsem mít nainstalované WoW a nevyhnutelně jsem si musel ověřovat správnost vlastních úprav a pokoušet se o vyvolání nejrůznějších chyb. Tady totiž jde o prvotní zpětnou vazbu - vyzkouším si to na vlastní kůži a hned vidím, kde jsem udělal chybu. Stejně jako v teoretické fyzice - nelze říct že něco platí na 100% bez toho, abychom to ověřili fyzikou experimentální (praktickou, chcete-li).
V podstatě tím chci říct, že práce vývojáře nekončí u bezchybné kompilace, nebo u toho že se mu povede vložit záznam do databáze. Ta zpětná vazba je vždycky důležitá. Z jedné strany na tebe tlačí zodpovědnost za vlastní čest == nutkání nevydat aplikaci/patch s chybou (nebo je alespoň co nejvíce eliminovat a nevytvářet další); ze strany druhé pak jdou stížnosti uživatelů (já tomu říkám "šum cvrčků", snad tu metaforu pochopíte - nic ve zlém).
Problém nastává ve chvíli, kdy po vás chce vedoucí projektu, aby jste hráli "in-game". Tohle není nic pro vývojáře/programátora. Zajímá vás důvod? My, programátoři, nemáme na tohle čas. Server pro hru vidíme jako nekonečnou množinu rovnic, symbolů, tříd, metod, podmínek, definicí, paměťových bloků a proměnných. Tím žijeme. To je náš svět. Takhle to celé vidíme a vnímame my. Proto je veškerý náš čas hrozně drahý; víme kam sáhnout. Pro nás není tolik důležité oblékat si postavu jako Barbie od Mattela tak, jak to děláte vy. Myslím si, že přesně takhle to Funner myslel.
-------------
Další věcí jsou zkušenosti. Jistě, teorii znát můžeš, ale je ti to k ničemu. Teď trochu odbočím. Já když jsem se učil C/C++, neměl jsem knihy, neměl jsem nic - učil jsem se z webu. Nikdy mě nebavilo psát a kompilovat ty blbosti z příkladů u teorie lekcí. Tenhle balast, který de-facto nic nedělá (jenom vypisuje kraviny) si můžu zkompilovat ve své hlavě sám. Stačí uvažovat logicky a znát význam jednotlivých frází syntaxe. Začínal jsem v roce 2006 na programujte.com a ten seriál je tam dodnes. (ZDE) Jistě, zasvětilo mne to do základů, ale tím to haslo. Chtěl jsem psát aplikace jež budou mít nějaký účel, budou zpracovávat reálná data, kterých bych mohl náležitě využít. Bohužel, tento "seriál lekcí" mi nedal to, co jsem očekával. Zde začala moje cesta za poznáváním otevřeného světa software.
Zjistil jsem, že pro to abych napsal něco smysluplného, musím to začít vnímat a studovat hlavně standartní knihovny trochu více do hloubky. Začal jsem pracovat se soubory, řetězci atd.. Ale stále to nebylo ono. Programování se mi vzdalovalo. A PROČ tomu tak bylo? Neměl jsem motivaci. Potřeboval jsem nápad, potřeboval jsem cítit to co asi každý progamátor == vědět že to co dělám, má nějaký účel, směr a cíl.
Po nějaké době (rok 2008) jsem potkal kamaráda který hrál WoW, já jsem do toho také zabředl. Nu což jen zabředl - byl jsem v tom až po uši; nemohl jsem se odtrhnut. Trochu jsem "zvlčil", jak se říká. Přišla od něj nabídka udělat server, udělali jsme ho, jel rok, pak zhasnul. Za rok jsem se naučil hodně věcí, když jsem opravoval různé věci. Dokonce mě to vtáhlo i sem, na toto forum, kde jsem mnohem později začal publikovat svoje nápady a kódy. Jde tady tak strašně moc o zkušenost; víc než si dokáže mnohý z vás představit. Kdybych nezačal upravovat WoW emulátory, nikdy bych neovládnul jazyk C++ tak, jak ho znám dnes.
A není to paradox? To co se mi dnes hnusí, to mi vlastně nejvíc pomohlo. Je v tom hodně nostalgie. Nicméně - začal jsem psát vlastní programy, vyvíjet vlastní framework (WWF - který je dnes nabitý funkcemi, o kterých se mi před čtyřmi lety ani nezdálo) a mám z toho všeho dobrý pocit. Konečně moje programování dává smysl, když pomáhá ostatním lidem. JDE O TO, UČIT SE NA REÁLNÝCH PROJEKTECH A NEPSAT PROGRAMY, PODLE NĚJAKÉ PITOMÉ KNIHY !!!
V tom je celý tenhle vtip.
--------------
Napsal jsem svůj příběh. Snad si z toho alespoň někdo něco vezme a bude se tím snažit řídit. Mluvím ze zkušenosti.